hádati sě, -aju, -á ipf.
k hádati
1. s kým o co, že… hádat se, přít se, vést spor
2. s kým soupeřit, konkurovat si
3. s kým o co, o čem disputovat, vést učenou hádku
4. s kým o co soudit se
Sr. korčiti sě, svářěti sě
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
hádati, -aju, -áš, impftiv.; stsl. gadati conicere, coniectura assequi, putare. — Rathen: tomu mílo pohádky (hádanky) dávati, ktož je dobřě umie hadati Apoll. 151b; (král) z drštky hadaſſe exta consuluit Kladr. Ezech. 21, 21. — Mysliti, souditi, meinen, urtheilen: já hadam sám po sobě NRada 706; kam hadas, že sě nevěstkám sľúbiti žádáš? Mast. 361. — Odhadovati, schätzen: podlé miery sětie bude hadana výplata aestimabitur Ol. Lev. 27, 16; (pole), za ňežto móž státi, hadano za to bude aestimabitur t. 27, 17. — hádati sě, streiten: že sě se mnú darmo hadas Hrad. 140b; ač bych sě s tobú hadal si disputem Pror. Jer. 12, 1; hádati ſie dobré ChirB. 35a; hadam se Veleš. — Imperativ hádaj vkládán do věty bez spojitosti syntaktické ztrácí význam svůj vlastní a klesá v interjekci: kdyby (kněz) koho na kázaní jmenoval, hadaÿ, vztiekala-li by se bídná duše? RokycKl. 311b; pohlediž, hadaÿ, právě-li jsau oni odsaudili mistra Jana Husi t. 252a; haday, počínáte-li vy atd. Rokyc. 304a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hádati, -aju, -áš ned. hádat, předvídat, řešit, luštit; myslit, soudit; odhadovat; — hádati sě hádat se, přít se, disputovat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.